Mezi nespecifické střevní záněty patří ulcerozní kolitida a Crohnova choroba. Obě onemocnění mají určité společné rysy, ale liší se rozsahem postižení trávicí trubice a hloubkou postižení střevní sliznice. Crohnova choroba se vyskytuje stejně často u obou pohlaví, ulcerozní kolitida postihuje 1,5x častěji ženy.
je zánětlivé onemocnění, které může postihnout kteroukoli část trávicí trubice od jícnu a po konečník. Nejčastěji se vyskytuje v oblasti ileocékální (konec tenkého střeva, kde přechází tenké střevo v tlusté). Může ale postihovat i jinou část tenkého střeva nebo pouze tlusté střevo, zejména oblast konečníku. Typické pro toto onemocnění je, že postihuje vždy pouze určitý úsek (segment) tenkého či tlustého střeva, části střeva mezi jednotlivými segmenty pak mohou být zcela bez známek onemocnění. Zánět postihuje celou šířku stěny, proto zde může docházet k jizvení, zúžení průsvitu střeva s následkem vzniku střevní neprůchodnosti. Zánětlivě změněné úseky střeva se mohou spojovat a vytvářet v kličkách střeva srůsty. U Crohnovy choroby se také častěji vyskytují píštěle, tj. spojky mezi střevem a dalšími orgány (nejčastěji mezi jednotlivými kličkami střevními, mezi střevem a pochvou nebo močovým měchýřem, event. kůží). Crohnova choroba se rovněž projevuje sklonem k tvorbě abscesů (dutin vyplněných hnisem), nejčastěji v oblasti břišní dutiny nebo v okolí konečníku. Příznaky z Crohnovy choroba se mohou rozvinout kdykoliv v průběhu života, nejvíce typický je však začátek obtíží ve věku mezi 20-35 lety nebo pak okolo 50. roku věku.
je zánětlivé onemocnění, které nemá segmentální projevy (postihuje část střeva bez zdravých úseků). U tohoto onemocnění je postižen vždy konečník a větší či menší část přilehlého tlustého střeva. Na rozdíl od Crohnovy choroby není postižení hlubších vrstev stěny, ale pouze sliznice střevní, proto onemocnění nemá tendenci k vzniku píštělí a abscesů. Při těžkém průběhu onemocnění může dojít ke zkrácení střeva (jizvením) a poruše jeho funkce. Onemocnění probíhá nejčastěji jako tzv. lehký tvar = s postižením konečníku a esovité kličky, středně těžký tvar = s postižením asi poloviny tlustého střeva a těžký tvar (pankolitida) = s postižením celého tlustého střeva.
Ulcerozní kolitida se nejčastěji projeví mezi 30.- 40. rokem věku, ročně se objeví 3-10 nových nemocných /100 000 obyvatel.
Příznaky Crohnovy choroby jsou velmi rozmanité a jsou závislé na lokalizaci a rozsahu zánětu. Začátek může být akutní, jako náhlá příhoda břišní. Může napodobit zánět slepého střeva a přesná diagnóza je následně stanovena až v průběhu operace zjištěním přítomnosti různě rozsáhlého postižení tenkého, případně tlustého střeva. Dalším prvním příznakem může být také střevní neprůchodnost (ileus), která většinou vede rovněž k operačnímu řešení.
Příznaky se mohou rozvinout i pozvolna, kdy při postižení velké části tenkého střeva dochází k významnému váhovému úbytku a těžké podvýživě (malabsorpční syndrom). Nejčastěji se ale onemocnění projevuje bolestmi v pravém podbřišku, průjmovitými stolicemi, většinou bez příměsi krve, teplotami do 38 °C a hubnutím.
Někdy projevu onemocnění předchází (i několik let) vytvoření píštěle v okolí konečníku.
Ulcerozní kolitida se obvykle projevuje křečovitými bolestmi břicha s četnými průjmovitými stolicemi s příměsí krve a hlenu, někdy pouze tenesmy, tj. nucením na stolici s odchodem krve a hlenu i mimo stolici. Při rozsáhlejším a těžším postižení jsou hlavním příznakem velmi časté vodnaté průjmy s krví, horečky, slabost, malátnost, hubnutí, chudokrevnost. Nemocný je v tomto případě ohrožen vznikem septického stavu a je nutné intenzivní léčení, většinou za hospitalizace.
Obě choroby mohou mimo střeva postihovat i jiné orgány, příčina vzniku mimostřevních projevů není známa. Nejčastěji zánět postihuje klouby nebo páteře. V průběhu aktivního onemocnění se mohou vyskytovat i červené skvrny na kůži (erythema nodosum), nebo splývající hnisavé rány (pyoderma gangraenosum). V dutině ústní jsou často afty. Postižení očí je častější u Crohnovy choroby, a to ve formě zánětů spojivek, duhovky i sítnice. U nemocných s ulcerózní kolitidou může vzácně dojít k postižení jater – forma zánětu a vazivové přestavby malých žlučovodů (sklerozující cholangitida), které se projevuje svěděním kůže, žloutenkou, teplotami, s možností rozvoje jaterní cirhozy nebo nádoru. U nemocných s Crohnovou chorobou jsou časté žlučníkové obtíže při výrazně vyšším výskytu žlučníkových kaménků, častější jsou i kaménky ledvinové při postižení terminálního ilea.
U nemocných s nespecifickými střevními záněty častěji dochází k ucpávání cév (trombózy) s rizikem tromboembolických komplikací, jako je např. plicní embolie.
Kromě základního laboratorního vyšetření krve, kdy u nemocných s nespecifickými střevními záněty obvykle zjišťujeme anémii (chudokrevnost), zvýšenou sedimentaci, zvýšenou hladinu bílých krvinek a krevních destiček, je většinou nezbytné i mikrobiologické vyšetření stolice k vyloučení infekčního původu střevního zánětu.
Ke stanovení diagnózy a pro určení nejoptimálnější léčby je nutné provedení endoskopického vyšetření, kolonoskopie. U nemocných s ulcerózní kolitidou, kde je vždy postižen konečník, stačí k diagnóze i přehlédnutí počátečních 20-25cm střeva (sigmoideoskopie).
Kolonoskopii (vyšetření celého tlustého střeva) provádíme vždy při podezření na Crohnovu chorobu. Kolonoskopii je však vhodné provést i u nemocných s ulcerózní kolitidou ke zjištění rozsahu onemocnění. Endoskopické vyšetření umožňuje i odběr drobných vzorků sliznice k mikroskopickému vyšetření (biopsie) a potvrzení diagnózy.
U pacientů s Crohnovou chorobou je vhodné i endoskopické vyšetření horní části trávicí trubice (gastroskopie), protože toto onemocnění se může vyskytnout v kterékoli části trávicího traktu. Na specializovaných pracovištích pak lze provést i vyšetření delší části tenkého střeva za dvanáctníkem (enteroskopie)
K zobrazení jednotlivých úseků tenkého střeva s použitím kontrastní látky používáme CT enterografii, MR enterografii. Vyšetření břicha pomocí sonografie, CT používáme zejména při podezření na nitrobřišní abscesy nebo zúžení tenkého střeva.
Diferenciálně diagnosticky (tj. odlišení od jiných onemocnění) musíme od nespecifických střevních zánětů odlišit:
Idiopatická střevní onemocnění jsou onemocnění celoživotní, probíhající jako období klidového stavu (remise), kdy nejsou přítomny žádné známky zánětu a období opětovných vzplanutí zánětu (relapsů), jejichž příčina není známa. Průběh onemocnění je individuální a závisí na rozsahu a lokalizaci postižení. Onemocnění může vést ke komplikacím, které musí být někdy řešeny chirurgicky.
Komplikace u Crohnovy choroby zahrnují zejména zúžení střevního průsvitu s možností až úplného uzavření střeva s projevy střevní neprůchodnosti (ileus). Často se objevují i píštěle okolo konečníku (perianální) nebo mezi jednotlivými kličkami střevními, či mezi střevem a jednotlivými orgány. Rovněž se může vyskytnout i absces.
U ulcerozní kolitidy může dojít u těžkého tvaru na podkladě septického stavu nebo po podání protiprůjmových léků k vzniku toxického megakolon (ochrnutí hladkého svalstva stěny střevní, rozšíření průsvitu, ve kterém se hromadí střevní obsah a hrozí proděravění střeva s následným zánětem pobřišnice). Tento stav vyžaduje intenzivní léčbu, většinou s nutností chirurgického zákroku. Další komplikací může být těžké krvácení ze sliznice tlustého střeva. Nemocní s delším trváním ulcerózní kolitidy (10-15 let) jsou více ohroženi rizikem vzniku rakoviny tlustého střeva a musí být pravidelně kolonoskopicky vyšetřováni.
Kromě mimostřevních komplikací jsou nemocní s nespecifickými střevními záněty ohroženi osteoporozou (prořídnutí kostí při sníženém vstřebávání vápníku a vitaminu D a terapii kortikoidy). Při špatném vstřebávání železa, kyseliny listové nebo vitaminu B6 a B12 dochází k projevům chudokrevnosti. Při špatném vstřebávání živin (zánětlivě změněným střevem nebo zkráceným střevem po operacích) dochází k podvýživě, nedostatku některých vitaminů a minerálů.
Léčba nespecifických střevních zánětů závisí na tom, zda je onemocnění v klidu nebo v akutním vzplanutí a jaká je aktivita onemocnění.
Konzervativní tj.medikamentozní léčbu volíme obvykle podle rozsahu, aktivity a dosavadního průběhu nemoci. Snažíme se vždy pokud možno individualizovat terapii, požíváme aminosalicyláty (mesalazin), lokální či systémové glukokortikoidy, imunosupresiva, ve specifických indikacích mají své místo i antibiotika. Při selhání standardní uvedené terapie u těžkého průběhu onemocnění je dnes možno nemocnému nabídnout i nejvyšší stupeň současné terapie, tzv. biologickou terapii. Účinné látky používané v biologické léčbě se nazývají imunomodulátory nebo modifikátory imunitní odpovědi. Většinou jsou to látky, které lidské tělo normálně vyrábí. Pro účely cílené léčby jsou však tyto látky vyrobeny v laboratoři a tělu dodávány.
Při selhání konzervativní léčby a zejména u nemocných v akutním stavu je indikováno chirurgické řešení. Spočívá v odstranění (resekci) těžce zánětlivě změněných úseků střeva u Crohnovy choroby nebo odstranění celého tlustého střeva u ulcerozní kolitidy.
Protože příčina nespecifických střevních zánětů není známa, nemáme v současnosti k dispozici takovou léčbu, která by vedla k definitivnímu vyhojení zánětu a současně zabránila návratu choroby v budoucnosti. Současná terapie ve většině případů navodí klidovou fázi onemocnění, která umožňuje běžný způsob života a často i vysoké pracovní zatížení až u 90% nemocných.
